Děkuji všem, kteří věnovali svůj víkendový čas práci na chatě Modřenka. Hlavní dík patří Kešuovi a jeho tatínkovi, bez kterých by nová čelní stěna chaty asi těžko vznikla.

Tradiční sraz oddílů, na kterém jsme nemohli chybět. Naše účast byla dobrá. Pátečné cesta vlakem byla celkem horor, ale nakonec se nám podařilo dostat do vlaku všem a nikdo nezůstal na peróně. Tábořili jsme společně s vodáky ze střediska Viribus Unitis.

V sobotu jsme se pustili do soutěží. Vytvořili jsme družstva pro všechny kategorie. Všechna družstva se snažila, co to šlo a bojovala srdnatě. Štít vítězů jsme sice nezískali, ale všechna družstva v jednotlivých disciplínách získala přední umístění. 

V neděli počasí moc nepřálo, a proto jsme bojovce uklidili, sbalili a šli již na dřívější vlak. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít kofolu a nanuky.

Na naší chatě Modřenka se za víkend vystřídalo 22 jestřábů, roverů i bývalých členů a jedno mimčo. Nasekali a neřezali jsme dřevo, nalepili miralon na postele, zahráli si hry a trochu diskutovali o další činnosti střediska.

Světýlko jsme donesli. Děti jsme sice nepotkali, protože jim ujel vlak z Prahy, ale domluvili jsme se s vychovatelkou, že bychom spolupracovali i přes rok, abychom jejich děti poznali. Zahrajeme si s nimi hry, popovídame si a mohli by s námi jít i na nějakou tu výpravu.

Ráno jsme přivezli do klubovny Betlémské světlo. Skoro celý den jsme věnovali hrám. Samozřejmě jsme si uvařili i oběd. Večer jsme se zúčastnili zajímavé besedy o cestě dvou skautů starou Škodovkou do Japonska. Po návratu do klubovny jsme si pustili video z tábora, připravili bohaté občerstvení a opět hráli dekové hry, zpívali a povídali si.  Celé akce se zúčastnili i vedoucí francouzských skautů Solange a Kophen, které v pátek Šátek přivezl z Prahy.